Zimní kurz 2013-14 - Čenkovice
11. 1. 2014
Tento způsob zimy zdá se mi poněkud nešťastným.
Rozmarná zima
Když se podívám letos na hory, napadá mě parafráze na Rozmarné léto (nebo snad Rozmarnou zimu?!?): „Tento způsob zimy zdá se mi poněkud nešťastným“. Vloni to autobus při příjezdu do Čenkovic na ledu málem neubrzdil a letos se nám vesele prášilo za kočárem. Všude svěží zeleň, dokonce už začínaly kvést kočičky - prostě jaro se vším všudy. Zaplať pánbůh jsme uviděli, že jeden kopec je ještě bílý a míhá se nad ním lanovka. Vyrazili jsme tam hned po ubytování, abychom předvedli naše lyžařské a snowboarďácké dovednosti.
Na prkně to ze začátku pěkně bolí
Na prkně nás stálo poprvé šest. Ostatní již měli podstatně větší zkušenosti a nebo jezdili na lyžích. „Začátky opravdu bolely,“ říkal Pavel Mašek. „Když máte v jeden den už po padesátépáté spadnout na zadek, nevíte, jak se natočit, aby to nebylo zase na to samé, bolavé místo,“ dodal Jakub Slanina, který stál na snowboardu také poprvé. I když byl sníh hodně měkký, pády přeci jenom bolely.
Jezdili jsme až do roztrhání...
Závod na běžkách
Aby zkušeným lyžařům a snowborďákům nebylo líto, že se jejich pozadí neseznamovalo tak často s povrchem sjezdovky, uspořádali ve středu učitelé závody na běžkách. Tam byly šance všech vyrovnané, protože na běžkách doopravdy neuměl nikdo. „Na trati jsem připravil několik záludností, aby bylo co natáčet,“ řekl autor trati, pan učitel Zerzán. Rozdělil nás do tří družstev a už jsme vyrazili. Nejlepší představení předvedl jednoznačně „Bohúš“ Vladyka, který si neustále píchal hůlkami před běžky, takže každý krok musel zákonitě skončit přišlápnutou hůlkou a pádem. „To jsem dělal, jen abych vás pobavil,“ říkal, ale to mu stejně nikdo nevěřil.
Pěšky nebo běžky?
Jelikož pan učitel Zerzán není žádná měkota, odmítl sjet dolů ze sjezdovky lanovkou a tak se jeho jízda na běžkách zpět na chatu stala vrcholem dne. Muselo se jet po druhé straně kopce a tu cestu jsme soukromě přejmenovali na „ledovou smrt“. A běžky nemají hrany!!! Je třeba říct, že pan Zerzán na běžkách skutečně umí, ale některé jeho pohyby byly místy opravdu komické. Škoda jen, že se z této povedené taškařice nepodařilo natočit dostatečně kvalitní video. Pan Zerzán by mohl směle soutěžit i s Charliem Chaplinem.
Hlavně to s tou žehličkou nepřehnat...
Odpočinkové kratochvíle
Po obědě jsme se vrhli na výuku mazání sjezdových lyží a prken. Některým šla práce se žehličkou opravdu velmi hezky. Kdyby to viděly naše maminky, už bychom si asi trička museli žehlit sami.
Od čtyř do šesti jsme měli zamluvenou saunu a vířivku - a to bylo opravdu luxusní. Po večeři jsme obvykle hrávali poker a kdo měl chuť, si ještě mohl objednat pizzu. Večerka byla oficiálně v deset. :-)
Ve čtvrtek jsme jezdili celý den a už to celkem šlo i začátečníkům. Večer nás čekalo příjemné překvapení. Pavel Mašek slavil své šestnácté narozeniny a na jeho počest nám páni učitelé objednali každému pizzu. Škoda, že těch narozenin nebylo na lyžáku víc. Večer se hrál opět poker, tentokrát o vybíhání schodů. Ten, kdo vypadl jako první, musel vyběhnout schodiště 7x, druhý vypadnuvší 6x atd. Vězte, že až do nejvyšší komůrky to bylo sedm pater. „Proč já musím být tak soutěživej?“ řekl nám pan ředitel, o kterého se už po třetím schodišti pokoušel infarkt.
Orosený Igor po 5-ti schodištích.
Princezna se zlatou hvězdou na čele
V pátek se jezdilo už jenom do jedné, protože jsme po obědě museli balit. Učitelé nás varovali, že nemáme zbytečně riskovat a že si máme jenom tak v klidu zajezdit. Sami se tím však neřídili a zkoušeli na prknech trošku skákat. Moc jim to nešlo. Skákali v podstatě na rovince a v minimální rychlosti. To bylo jejich štěstí, protože v jednu chvíli předvedl pan učitel opravdu moc hezký trik tzv. „Face Trip“. To vykopnete prkno do vzduchu a po sjezdovce jedete obličejem - doporučuji nezkoušet! Na lanovce to někdo okomentoval: „Ty vole, bejt tam kamínek, tak je jak princezna se zlatou hvězdou na čele.“ Pan učitel však jenom vyklepal sníh z helmy a jel zase dál.
Na lyžáku se nikomu nic nestalo
„Nejdůležitější bylo, že jsme se všichni ve zdraví vrátili a nikdo si nic neudělal. Snažili jsme se, aby se studenti o sebe starali co nejvíc sami, pouze jsme je upozorňovali na možná rizika. Z kurzu si odnesli, jak se na horách chovat bezpečně a ohleduplně, jak se oblékat, jak se starat o svoji výbavu. Současní prváci jsou výborná parta a myslím, že lyžák je stmelil ještě víc. Pro mne osobně bylo největším oceněním, když se studenti přišli zeptat, jestli by příští rok nemohli jet znovu,“ uzavřel vedoucí zimního kurzu Petr Zerzán.
