Stáže z Londýna, aneb „Milý deníčku...“
25. 9. 2018
15 studentů informatiky se vypravilo na měsíc do Londýna na stáže v místních IT firmách. Přečtěte si vyprávění Míry Vargy, jednoho ze stážistů.
Stáže z Londýna,
aneb „Milý deníčku...“
Nevím, jak jste na tom kdo s angličtinou. Já bídně. Když jsem byl poprvé v londýnském metru a snažil se chytat každé slovo z amplionu, abych náhodou nepřejel, slyšel jsem pořád tuto větu: „Mind the gap between the train and the platform.“ Pořád jsem si říkal, jakej "Gep"? Vždyť ten nikde na tý mapce nebyl!!! (Pro ty, kteří jsou na tom z angličtinou stejně dobře jako já, překládám: „Pozor na mezeru mezi vlakem a nástupištěm“.) Věřte mi, že to ti Angličani dokáží tak zamumlat, že chytáte akorát to „Gep“. Náramně se tím baví a všichni cizinci jsou z toho na prášky.
Podle volby obrázku Míry Vargy, jej tato věta také oslovila. A jelikož na něj na měsíčních praxích v Londýně padla nostalgická nálada, začal si psát deníček.
Milý deníčku ...
Sedíme v kancelářích jedné malé IT firmy v Ruislipu a děláme celkem hustý věci. Čas od času nasedneme do amerického školního autobusu a vyjedeme na jednu z místních Primary schools. Nejsme londýnská obdoba školního taxíku, jezdíme po základkách, ukazujeme dětem moderní technologie a inspirujeme je k tomu, že IT je a bude katalyzátorem budoucnosti. A tak si tady žijeme, v Londýně, pod střechou společnosti Commun-IT, učíme se anglicky a bavíme se při tom...
Můj den vypadá asi takto; nasednu na underground – konkrétně na Metropolitan Line, v případě, kdybyste chtěli skočit na letadlo a každé ráno jezdit se mnou –, dojedu na sedmou do místní Costa Coffee v Eastcote, kde už na mne barista řve od dveří: „Medium hot chocolate with creame on top?“ protože si tam posledních několik týdnů nedávám ráno nic jiného. Na to mu přikývnu a po tom, co dorazí Martin a dá si svoje obvyklé Latté, pokračujeme do firmy.
Commun-IT se zvenčí tváří jako jedno z dětí onoho boomu, kde všude vznikaly internetové kavárny. Nicméně, opravdový zákazník tam přijde jednou za dva dny s tím, že potřebuje jen něco okopírovat. I tak to tam celkem žije. Tvářemi téhle firmy jsou Casey (ten to tu má celé pod palcem a vozí nám pravý americký donuty, když na ně zrovna dostane chuť), Segun (hyperaktivní afroameričan s fantastickým smyslem pro humor a věčnou odpovědí na otázku, na čem je třeba pracovat), Shaka (takovej taťka nás všech), Sui Li (vietnamka, která je zas něco jako „mamka nás všech“) a Andreas (mladej kluk z Řecka, na kterého se musíte extrémně soustředit, abyste mu s jeho akcentem dobře rozuměli). Všichni pracují na jedné věci – komunikují s místními školami a domlouvají různé akce a after-school clubs, kde by mohli edukovat a šířit povědomí o informačních technologiích, o tom, co to je kódování a jak se jej naučit.
Co taky děláme, že jednou do týdne vezmeme celou firmu a jedeme do nějaké školy. Kouzlem celé této výjezdní akce je, že s námi jeden PRAVÝ AMERICKÝ ŽLUTÝ ŠKOLNÍ AUTOBUS, ve kterém vozíme s sebou všechny nejrůznější technologie, které pak ve školách dětem prvního stupně ukazujeme. Je úžasné, jak malé děti jsou fascinovány moderními technologiemi a jak je umí intuitivně využívat bez jakékoliv předešlé zkušenosti. Většinou to vypadá tak, že já se starám o roboty Sphero – což jsou robotci ze Star Wars, takže BB-8 a R2D2, které připojíte k iPadu a můžete je ovládat podobně jako autíčka na dálkové ovládání; a Martin se stará o virtuální realitu, kde si každé z dětí nakreslí ve VR malování své jméno. Souběžně s tím se v autobusu ukazuje metodologie 3D tisku a pouští se 3D videa. Děti to milují a při každé zpětné vazbě se ptají, kdy přijedeme zas. Klíčovou myšlenkou těchto „bus visits“, jak tomu tady všichni říkají, je ukázat dětem, čeho je programování schopno a dát jim dostatečné důvody, proč by se měly o tuto oblast zajímat anebo přemluvit rodiče, aby je přihlásili do after-school coding clubs, které tady relativně hojně vznikají.
Když zrovna nelítáme někde po školách pracujeme na webu Commun-IT, který jsme hnedka po našem příjezdu tvrdě odsoudili. Na štěstí byli rádi, že jsme si našli práci sami a nyní nechávají veškerou zodpovědnost a kvalitu výstupu na nás, čímž se zlepšujeme ve všem – angličtinou počínaje. A když zrovna netrávíme hodiny a nervy na tvorbě webových stránek, připravujeme nějaké prodejní materiály, grafiky a vizuály pro akce či prodejní balíčky, které chystají.
Takže se máme dobře...
...a do toho jsme v centru nejlepšího města na planetě, ou jé
Londýn je gigantické pulzující město. Dostat se z bodu A do bodu B sice trvá v průměru hodinu, ale vždycky máte kam jít.
Nakupování
Je tu jedna kuriozita. Londýn zavírá v devět. Takže pokud očekáváte, že si půjdete uprostřed noci na Oxford Street kupovat nový outfit, tohle město vás zklame. Na druhou stranu tady mají obchody značky, o kterých by se nám v Česku mohlo jen zdát. Cenově jsou ty věci vcelku srovnatelné, jen to hraje trošku do karet naší české psychiky – když vidíte kolu za £1 vs 30 Kč, utrácíte s větším úsměvem. Dost často se vám při nákupu potravin stane, že sáhnete po sugar-free produktu a pak toho doma s pláčem litujete, ale když se vám to děje každý druhý den, zvyknete si.
Kultura
Vlevo od Trafalgar Square, v prostředku Londýna, je část, která se jmenuje Covent Garden. Každý obyčejný turista se tam jde podívat jen kvůli nějakému Apple Marketu, kde lidé nabízí své domácí hrníčky a keramické vázy. Když už jste ale chvíli v Londýně, začnete tam chodit kvůli divadlům. V téhle části Londýna je divadlo vedle divadla. A ty každý večer uvádí muzikály světových kvalit – Mamma Mia, The Lion King, Jamie, Kinky Boots, 42nd Street,...
Mé první ochutnání West End scény, jak tomu po celém světě říkají, bylo v podobě 42nd Street, muzikálu o dělání muzikálu na Broadwayi a po druhé zase v podobně Kinky Boots, příběhu o budování největší továrny na výrobu bot pro transvestity.
Když budete chvíli hledat, zjistíte, že to jsou všechno muzikály, které pod taktovkou londýnských divadelních scén vyhrály nejrůznější ceny a ocenění.
Londýn je také úchvatný v tom, že někteří zdejší mají potřebu své umělecké duše vyjádřit na veřejnosti. Nepotřebují k tomu složité kostýmy ani divadelní scénu. A proto je běžné, že potkáte uprostřed Picadelly polonahého Brita, jak svou stand-up show baví dav a po chvíli, kdy se do něj zaposloucháte, ho taky začnete kompletně žrát i s navijákem.
Londýnská ZOO a akvária
Krom toho, že tady mají úžasná divadla a plno obchodů, jsou tu i památky. Těm se vyhýbám velkým obloukem, protože jsem je všechny viděl a fronty vás velmi lehce odradí. Je tady ale pár míst, které jsem prostě nemohl vynechat.
Začnu místní ZOO. Londýn ji má úžasnou. Rozkládá se v jednom rohu místního Regent Parku, což – pokud vám to něco řekne – tak je to ten obří park za Baker Street. Je to menší ZOO, ale mají tam , co chcete vidět. Garantuji vám, že při její návštěvě zažijete pár vu, a to konkrétně, když budete procházet pavilónem s hady – až po chvíli vám dojde, že vlastně tohle místo znáte díky Harry Potterovi a Kamenu mudrců, kde Harryho bratranec spadl do jednoho z terárií.
Pokud vás chytla zvířata v ZOO, další zastávka musí být místní akvária. Londýn se může chlubit asi jedněmi z největší akvárií v Evropě. Vše je systematicky rozdělené, a krom toho, že se můžete vyfotit s býložravými žraloky, můžete procházet skleněným tunelem s rybičkami.
Výhledy z mrakodrapu Shard
„Skyscraper“, to slovo zní trošku hrozivě skoro stejně jako jeho v podstatě doslovný překlad „mrakodrap“. A když už toho za ten den máte plný kecky a chcete si zachovat nadhled, není lepší nápad než si zaplatit výlet do 70. patra The Shardu, který je, se svými 310 metry, nejvyšší budovou v západní Evropě a který vám za pouhých 24 liber nabízí celý Londýn na dlani.
Kouzlo Londýna se však schovává ve zdejších muzeích, kterým velmi rychle propadnete. Jsou totiž zdarma a skrývají v sobě vcelku zajímavé věci. Úplně běžně se vám stane, že se úplně zadarmo podíváte na Slunečnice od Vincenta anebo nějakou krajinku od Moneta.
A to je vše, milý deníčku. Jdu zas do centra – protože nám tu zbývá už jen pár dní, je třeba užívat, užívat a užívat.
Erasmus+
Stáže se uskutečnily pouze díky podpoře Evropské Unie v rámci jejího projektu Erasmus+. Takže, díky moc, Evropo! :-)
Michal Havelka - vyhlášený „London Student of the Month“ za září 2018
Přeci jenom ještě něco na závěr: ADC College - firma, která v Londýně zprostředkovává, vybírá každý měsíc vždy nejlepšího stážistu. Za září se jim stal náš student Michal Havelka: https://www.adccollege.eu/adcblog/2018/10/10/london-student-of-the-month-michal-havelka
