Skotsko 2022
24. 11. 2022
59 studentů, 4 učitelky, autobus Bobík a týden ve Skotsku.
DELTA ve Skotsku
9.-17.11.2022, Skotsko: Ženy musí mít všechno hned a ty na Deltě nejsou výjimkou. Jakmile přišla nabídka zájezdů pro studenty paní učitelce Lédlové do školního mailu, pohnula půlkou vesmíru (rozumějte myslí pana a paní ředitelových) a rozhodla se, že vyveze studenty do světa. Rodiče, učitelé i studenti shledali na chystaném zájezdu jen samé výhody, a tak jsme 9.11. ve 20:00 vyrazili od gymnázia Dašická Bobíkem (autobus a zároveň maskot zájezdu) směr Amsterdam.
Předání studentů proběhlo bez sebemenších potíží, a dokonce ani Frederik nezapomněl pas. Ve chvíli nástupu do autobusu se studenti tradičně pobili o nejlepší místa. Jejich těla pak paní učitelka Lédlová s ledovým klidem překročila a ladně přistála na nejlepším sedadle v celém autobusu. Jen málo věděla, jak se jí to místo ještě vymstí. Po úspěšném nalodění všech studentů i učitelek se autobus rozjel. Přítomní rodiče jednou rukou mávali bílým šátečkem, zatímco ve druhé svírali za zády láhev šampaňského na oslavu volného hnízda.
Cestou do Amsterdamu nás čekalo několik málo zastávek na německých toaletách. Prvním překvapením pro studenty byl fakt, že se na záchodech platí. Někteří se ale nenechali zaskočit a s chladnou hlavou a ostrým rozumem řádného Delťáka vyřešili momentální krizi.
Další cesta do Amsterdamu, i dále do Skotska probíhala v naprostém klidu a pohodě. Tuto skutečnost přisuzujeme Frederikovi, který si okamžitě po jeho prvním výstupu z autobusu šlápl do lidského exkrementu. To prý nosí štěstí dvojnásob. Jsme toho živoucím důkazem.
Holubi v Amsterodamu
Těsně před exkurzí v Amsterdamu nás pan průvodce Jarda a po něm ještě každý z řidičů několikrát upozornili, jak strašně brutální jsou kontroly na hranicích a tím odrazovali studenty od návštěv pochybných coffee shopů. Naše studenty ale coffee shopy ani amsterdamské památky nezaujaly tolik, jako polo-ochočení holubi na náměstí. Obsypaní holuby vypadali jako Disney princezny, které jsou běžně k dostání na Wishi. Jeden ze studentů byl dokonce natolik unesen, že vyslovil přání se holubem stát.
Titanic
Na lodi se osazenstvo zájezdu rozdělilo do tří počtem celkem vyrovnaných skupin. Skupina jedna zapadla okamžitě do kajut a usnula. Skupina dvě si užívala jízdu přes moře co to šlo, včetně návštěvy restaurace nebo kina. Dokonce se mezi sebou sázeli, kdo v rozhoupané lodi vydrží nejdéle jít rovně, či kdo nespadne ze schodů, když udělá kotoul. Paní učitelky Nováková a Formánková přispěly písní What Shall we do With the Drunken Sailor. Poslední skupina se ještě dělí na dvě podskupiny. Obě ale cestu lodí protrpěly. Ta první se nestihla včas nadopovat Kinedrylem. Tu druhou pronásledovaly celou cestu výjevy z Titanicu a pomalu se loučila se životem. Přežili jsme všichni, jen někteří o pár let zestárli. Před nástupem do autobusu následujícího rána všichni věnovali potlesk poblionkům a jelo se dál, směrem Dryburgh Abbey a Melrose Abbey, tentokrát po druhé straně vozovky.
Skotsko
Obě opatství byla nádherným úvodem do Skotska se vším všudy. Déšť, zima, vítr, zamlžená okna, ale také teplo kavárny v Melrose. Největší dobrodružství nás ale čekalo v Edinburghu, kam jsme se stavili jen na skok (naštěstí jen metaforicky) a vyšlápli si potmě vyhaslou sopku Arthur’s Seat. Bez úrazů, pádů a dalších nepříjemných situací jsme všichni přežili noční výšlap po kluzkém a následný sestup po skalnatém svahu v pořádném skotském vichru a konečně se dobelhali k autobusu, který nás po další hodině jízdy vyložil v Hotelu Travelodge ve městečku Stirling.
Následující den se nesl ve znamení Safari. Vzhledem k velké vzdálenosti, kterou jsme museli do Highlands překonat, jsme si prohlíželi místní floru i faunu jen z uhánějícího autobusu, maje jen pramalou příležitost vystoupit a obdivovat ty krásy z blízka. Nejkrásnější jezero Highlands Loch Lomond jsme si užili ve spěchu během dvacetiminutové pauzy. To nám ale nevadilo, protože jsme měli namířeno k mystickému Loch Ness a průvodce Jarda nasliboval neskutečné ceny za zachycení Nessie. Nevěděl totiž, s jakou skupinou má tu čest. Ještě ani nedořekl a měl telefon zaplavený všelijakými výtvory - od celkem realistických koláží až po Jardovu hlavu volně plující na vlnách Loch Ness. Jízdu lodí po Loch Ness jsme vzhledem k poruše lodi museli oželet, ale průvodce Jarda bez váhání nabídl nový cíl cesty, malebnou zříceninu hradu Urquhart nad jezerem. Při zpáteční cestě se při zastávce ve vesničce jménem Fort Augustus více než polovina účastníků zájezdu poprvé seznámila s místním pokrmem - Fish and Chips. Jen hrstka odvážných se ale pustila do verze s octem.
Na výletě po Highlands nás poprvé pozlobil Bobík, náš pan autobus. Po uzoučkýchh silnicích si vedl více než na jedničku, pokud se mu ovšem do cesty nepostavila díra hodná české silnice třetí třídy. Bobík do díry s hlasitým zasténáním zahučel a my věděli, že je zle. Cestou zpátky odmítal poslouchat řidiče a řadit a raději vždy vzdorovitě chcípl. Osazenstvo ale na duchu neklesalo, David s Fredem se totiž postarali o playlist proti trudomyslnosti. Bobík nakonec neochotně za jásotu celého zájezdu nastartoval a z posledních sil nás dovezl o tři hodiny později na hotel. Vzali jsme tedy útokem místní fastfoody a Tesco a spokojeně, s plnými bříšky, šli spát. Jediný, kdo měl dost bezesnou noc, byli páni řidiči a rozhodně to nebylo tím, že jim, navzdory všem protestům, byla přidělena manželská postel.
Další den nás čekalo nepříjemné překvapení. Do Bobíka teče! Pan řidič se přiznal, že už u Prahy asi něco ze střechy ulítlo. Studenti mají mokré zadky, paní učitelka Lédlová s jejím nejlepším místem má na sedačce bazének. Díky Bobíkovu přetrvávajícímu vzdoru nás do Edinburghu dostala jen úpěnlivá kolektivní modlitba a pár rituálních tanečků. V Edinburghu jsme jako první navštívili majestátný hrad, poté se prošli po Royal Mile a jako poslední před pořádně dlouhým rozchodem nás čekalo Edinburgh Dungeon, což byla umně poskládaná prohlídka temnou historií viktoriánského města se všemi jeho odstrašujícími nechutnostmi za doprovodu prvotřídních hereckých výkonů, spojená s hororovými prvky zábavních parků. Dokonalá kombinace pro to, aby učitelkám vstávaly vlasy hrůzou, zatímco znudění adolescenti vycvičení gazilionem hororových her prohlásili “No, dobrý no…” Následoval rozchod, kdy si každý našel zábavu dle svého gusta. Někdo se ztratil v obchodech, jiní mezi památkami, další stopovali J.K. Rowlingovou a její inspirace pro Harryho Pottera na místním hřbitově, nebo se případně rozjeli na místní promenádu se starými arkádovými hrami na Portobello Beach. V Bobíkovi cestou zpátky každopádně vládla spokojenost a příjemná únava.
Hradů a hřbitovů není ve Skotsku nikdy dost, řekli jsme si ráno a vyrazili přes místní hřbitov na Stirling Castle. Tento hrad snad všechny uchvátil propracovaností svých expozic. Někteří se zasekli v sekci pro děti, jiní na vyhlídkách a další v sekci vojenské historie. Všude po hradě se ten den z důvodů narozenin nastávajícího krále Charlese promenovali vojáci, někteří v tradičních kiltech, jiní v maskáčích, trénovali střelbu z děl, a připravovali se na slavnosti. Všude byl ruch jako v mraveništi, ale nikdo z nich neodmítl prohodit pár slov o své kultuře. Ti, kteří se nabažili hradu, našli zalíbení na pěší zóně a v obchodním domě pod hradem. Řidiči si mezi tím vážně promluvili s Bobíkem a díky pomoci elektrikáře z Prahy se Bobík umoudřil. Kolem poledne jsme vyrazili do nejstarší legální palírny skotské whisky Glenturret. Výrobou whisky nás provázel nadšený Skot - neměl sice kilt, ale svou skotskou krev by nezapřel, ani kdyby se hodně snažil. Jeho paže zdobila četná tetování, polodlouhé vlasy měl stažené do bílého culíku a kdejaké ženě by se podlomila kolena, kdyby se na ni zadíval s takovým zalíbením, jako na stoleté stroje a dubové sudy. Všechny dostatečně staré zasvětil do tajů degustace whisky a potutelně se usmíval, když pozoroval, jak se všichni snaží v té štiplavé věci objevit chutě ořechů, višní, letního vánku, krve jednorožce a kořene mandragory. Naší poslední štací ten den bylo univerzitní městečko St. Andrews. Podle všeho je velmi malebné, nicméně z důvodů brzkého stmívání na podzim jsme si spoustu jeho krás museli domyslet… nebo vygooglit.
Poslední den byl také dnem, kdy nám došlo štěstí na Fredově botě. Na území UK nás čekalo opravdické Skotské počasí. Déšť, déšť a pro změnu déšť. Bobík vodu s chutí nasákl a osazenstvu horního patra připravil pár nemilých překvapení v podobě mokrých věcí a sedadel. Ze Stirlingu jsme po posledních procházkách odjížděli kolem poledního opět směr Newcastle. Tam nás čekaly další nepříjemnosti v podobě namátkové podrobné kontroly a zabavení několika nepovolených předmětů. Na lodi se navzdory zkušenostem z předchozí cesty opakovalo v podstatě totéž. Chaos při přidělování kajut, chaos ohledně časového posunu, hromadné ládování Kinedrylem, vysoké vlny, titanicové výjevy a nevyspalí přeživší.
Kyselou pachuť ztracených věcí a cestování lodí ale rychle zachránila návštěva belgického města Bruggy, místní čokoláda, hranolky a wafle. Historické pamětihodnosti a místní zajímavosti jako Basilika svaté krve, ve které je uložena ampule s krví Ježíše Krista, výstava Salvadora Dalího, jediná socha Michelangela mimo Itálii nebo volně přístupná houpačka visící na nepochopitelně dlouhých ocelových lanech v kostele svaté Magdaleny, studenty už tolik neuchvátily. Všichni už se viděli doma, jak vypráví o svých zážitcích a předávají nakoupené dary.
Do Pardubic dojeli všichni bez újmy na těle i na duchu. Jen někteří ještě budou mít dlouho před očima pana celníka v Newcastlu, jak říká “No zatraceně, tolik práce už jsem dlouho neměl”.
Tímto děkujeme paní učitelce Lédlové, že se nedala zviklat zlými jazyky a navzdory podzimu, tmě a předpokládané zimě naservírovala Delťákům ty nejvybranější zážitky z celého Skotska.
Odkaz na fotky Jaroslava Petřeka https://drive.google.com/drive/folders/1_9TIYAkLkTivtsifqo-LOi6Kj0BpxXNa?usp=sharing
