Lyžařský kurz - Velká Úpa 2020

Na letošní lyžařský a snowboardový kurz vyrazilo 28 nadšených studentů z naší školy. Zamířili jsme do osvědčené lokality - chaty Javoří Mlýn ve Velké Úpě, ze které jsou snadno dostupné tři hlavní lyžařské areály: Velká Úpa, Pec pod Sněžkou a Jánské Lázně.

Sjezdovky a rozdělení do družstev

Hned první den jsme vyrazili na Portášky ve Velké Úpě, abychom zjistili lyžařské schopnosti studentů. Jelikož jsme měli pouze omezené množství obvazového materiálu :-), nechali jsme dva naprosté začátečníky dole pod vlekem na mírném kopečku nacvičovat s panem učitelem Čápem opatrný pluh.

Zbytek vyrazil nahoru na Portášky. Už cestou lanovkou vypadal kopec strašidelně a já s lehkou nervozitou pozoroval dolů se řítící lyžaře a divil se, proč proboha nezatáčí (že by jim to klouzalo?) a proč se od jejich lyží stále ozývá takové divné "skříp" a "škroup" (že by led?)... Při pohledu z vršku dolů, působil kopec ještě daleko výhružněji. Poprvé jsem si všiml kamenných zídek po krajích sjezdovky, které byly vždy v předchozích letech zapadané sněhem. Dolů z kopce se vinul zakroucený pás šíře asi 10ti metrů vyznačený tyčemi, který byl rádoby "vysněžený" a "upravený". Kopec působil jako jedna ledová plotna, na kterou pro obveselení publika šílený rolbař náhodně rozmístil vysoké sněhové muldy. Řekl jsem si (řekněme): "'Jéminkote', jak já se proboha aspoň trochu důstojně dostanu dolů?!?"
Spíš náhodou se mi podařilo udělat asi šest oblouků, aniž bych u toho spadl. Zastavil jsem a paní učitelka postupně pouštěla jednoho studenta po druhém a já se chystal rozdělovat do družstev. Postupně mi padala brada pořád níž a níž. Studenty nebylo jak rozdělit. Jezdili zkrátka všichni výborně. Na to, na čem jezdili, měli všichni svoji jízdu pevně pod kontrolou. Musím říct, že takhle zdatný kurz jsem za 15 let ještě nezažil. Studenti se rozdělili sami na dvě družstva, a protože standardní názvy "první" a "druhé" družstvo nedávaly smysl, vymysleli jsme "Lachtany" a "BJVS". Název "BJVS" vznikl tak trochu nedopatřením. Na můj dotaz: "Jak se chcete jmenovat?", se ozvalo trošku nelogicky: "Budeme jezdit volným stylem?" Budiž, volba byla učiněna, nechť je název vašeho družstva "Budeme jezdit volným stylem - BJVS". :-) Dvojici začátečníků, kteří hodně padali (ostatně jako každý začátečník), jsme překřtili na Mrazíky :-) (byli dost promrzlí).

Aktivity

Nejvíce času jsme věnovali samozřejmě lyžování. Od úterka jsme už jezdili skibusem do Pece pod Sněžkou. Mrazíci měli můj velký obdiv, protože po půl dnu na lyžích dokázali oba vyjet na kotvě bez pádu na Javor. Sjezdovky v Peci byly oproti Portáškám luxusní - vysněžené v celé šíři, upravené, krásně přehledné - zkrátka paráda. Studenti jezdili ve skupinkách v podstatě samostatně a jednou za hodinu jsme měli vždy sraz na přepočítání. Paní učitelka Janyšková s panem učitelem Čápem se tak mohli věnovat dvěma Mrazíkům individuálně, aby je také trochu rozjezdili, což se nakonec povedlo.

Ve středu odpoledne jsme původně plánovali sáňkařskou dráhu v Jánských lázních, ale letos byla bohužel kvůli naprostému nedostatku sněhu zavřená. Vyrazili jsme do Jánek aspoň na výlet na Černou horu, abychom studentům ukázali další lyžařský areál a trošku se prošli. Nahoře jsme si zahráli vypečenou hru "Na Mrazíka" a zpět jsme se rozdělili na dvě půlky, jedna jela lanovkou a skibusem zpátky do Úpy a druhá to seběhla po turistické cestě asi 5 km pěšky podle Javořického potoka. Pěšáci dorazili na chatu o půl hodiny dříve než skibusáci.

Čtvrtek většina pojala trošku odpočinkově. Celý den pršelo a tak se šlo lyžovat do Pece jenom na dvě hodinky. Měli jsme tam domluvený oběd, takže nám nic jiného nezbývalo. Našla se však skupinka sedmi statečných, kteří na lyže vyrazili už ráno zkontrolovat situaci a podat hlášení zbytku výpravy o aktuálních meteorologických podmínkách. Za 3 hodiny, kdy dorazil zbytek výpravy, jsme byli totálně promáčení. S brýlemi se jezdit nedalo, protože by člověk potřeboval stěrače a když jsme jeli dolů bez nich, bylo to, jako když si sprchujete obličej (hodně ledovou vodou). Hrdinně jsme však vydrželi až do oběda.

Na obědě někdo začal hecovat, že bychom se mohli podívat na Černou horu a zkusit to sjet na lyžích až k chatě. Nakonec do toho šlo 11 studentů, takže jsem musel s nimi. :-) Skibusem jsme dorazili do Jánek, lanovkou na Černou horu, rolbou na kopec a dolů podle Javořického potoka až na chatu. Nahoře to bylo se sněhem ještě dobré, ale za ten den přeci jenom toho hodně odtálo a začaly lézt kameny. Posledních 400 metrů mi srdce již tak krvácelo, že jsem to nedal ani na lyžích z půjčovny a poslední úsek jsme seběhli pěšky. Než že by byl výlet nějakým zážitkem, bylo to spíš poznání, že se dá z Černé hory dojet bez problémů na lyžích do Velké Úpy nebo do Pece (když je aspoň trochu sněhu).
Jelikož jsme se nechtěli s horami rozloučit tak ošklivou lyžovačkou, vyrazili jsme na chvilku i v pátek. Ráno jsme posnídali, zabalili si a hurá do Pece. Sníh byl sice dost mokrý, ale proti čtvrku nádhera. Na kopci jsme strávili dvě příjemné hodinky.

Speciální aktivita - Pirátské kostky

Pirátské kostky jsou sympatická společenská hra, která má jednoduchá pravidla a může ji hrát v podstatě neomezené množství hráčů. Pes je však zakopaný v tom, o co se hraje.  V úterý jsme hráli o to, že kdo prohraje, jde v plavkách do sněhu - a hezky z obou stran - nejdřív zádečka a potom bříško. Jednou z obětí se stala i paní učitelka Janyšková (a že se všichni snažili. :-)) Ze sněhové koupele se však naprosto nesportovně vyvlíkla, že už je po večerce a že jdou všichni spát. To jsme jí však nedarovali a exekuce nastala další večer ještě před započetím dalších her. Nutno ji připsat ke cti, že šla celkem dobrovolně. :-) Ve středu zábava pokračovala a postupně se nám sníh nezdál dosti studený, takže jsme přitvrdili. Poprvé za celou historii všech lyžáků na DELTĚ se šlo do vody. Kdo prohrál - šel se vykoupat do Javořího potoka. Teče z Černé hory a je ještě studenější než Úpa. Najednou se u hracího stolu poněkud změnilo osazenstvo. Zůstali jen ti největší drsňáci (nebo "bezmozci" - záleží na úhlu pohledu :-) ). Najednou se začalo skutečně hrát, žádné velké riskování, hlavně neskončit poslední. Někdo ale poslední skončit prostě musel. Budiž ostatním ke cti, že ho v tom nenechali samotného a šli se vykoupat s ním. Abych nevypadal jako Herodes, musel jsem taky. :-) Takže veřte nevěřte, v sobotu kolem deváté večer za doprovodu tlupy povykujících paviánů s mobily oběhlo 8 "magorů" v plavkách zasněženou chatu a vrhlo se do Javořího potoka (komplet i s hlavou). Musím říct, že takhle rychle z vody venku jsem snad ještě nikdy nebyl. :-) Na břehu nás hřál adrenalin a testosteron. No jak říkám, magoři se vším všudy.

Počasí

Od pondělí do středy bylo pěkně. První dva dny bylo dokonce vyloženě krásně - "ažůro", kolem nuly, prostě dny jako vymalované. Ve středu už bylo trochu zataženo, ale byla to asi nejlepší lyžovačka, protože sluníčko nerozpouštělo sjezdovku tak rychle a ta vydržela bez muld skoro až do konce. Ve čtvrtek nebylo počasí, ale totální průšvih. Od rána mrholilo a podle předpovědi se to mělo ještě zhoršovat. Řekl bych snad jen to, že předpověď nelhala. V pátek bylo sice nad nulou, takže sjezdovka byla brzy rozbitá, ale aspoň nepršelo. Podtrženo, sečteno: nebylo to ideální, ale mohlo být také podstatně hůř.:-)

Zhodnocení letošního lyžáku

Opět super lyžák. Fajn parta, slušňáci, bez průšvihu, hodně lyžařsky nadprůměrní, NIKOMU SE NIC NESTALO.

Letošní novinky:

• koupání v Javořickém potoce a
• sjezd z Černé hory do Úpy.

Prosím všechny účastníky o foto a video materiál, o který se chtějí podělit s ostatními. :-)