Francie - víkend na ostrově Île d'Oléron
12. 4. 2015
Ve zkratce: ústřicová farma, pádlování na prkně, prohlídka lesa, návštěva majáku a piknik na pláži.
Francie - víkend na ostrově Île d'Oléron
Víkend jsme strávili v podstatě celý na ostrově Île d'Oléron. Je to druhý největší ostrov Francie a omývá ho Atlantic.
Ústřicová farma La Cabane des Claires
Ráno jsme vyrazili na ústřicovou farmu La Cabane des Claires, která leží těsně před mostem na ostrov Oléron. Byla opravdu zima a vyhlídka na odpolední pádlování v moři nás mírně řečeno děsila. Farma však byla skvělá. Dostali jsme naprosto úžasnou průvodkyni, která nám vysvětlila celý proces chovu ústřic. Mě osobně to úplně nadchlo, takže tomu věnuji odstaveček. Koho to nebaví, tak klidně přeskočte. :-)
Chov ústřic
Množí se teprve tehdy, když voda dosáhne 22°C. Maličké ústřičky umí plavat. Jak rostou, těžkne jim lastura a po cca dvaceti dnech klesají ke dnu. Ta, která trefí skálu nebo jinou ústřici, přežije. Ta, která se netrefí a spadne do písku, umře (cca 50%). Na farmách to dělají tak, že malé ústřičky nechávají přichytnout na takové pruty, které mají secvaknuté do klastrů po šesti (stejně jako palivové tyče v jaderné elektrárně :-)). Na těch tyčích ústřice rostou a po devíti měsících se na ně farmáři jedou podívat a klastry roztřídí podle velikosti - ty s malými ústřicemi dají do větší hloubky (je tam víc živin), ty velké zase na mělčinu. Čekají dalších devět měsíců. Pak pro ústřice jedou znova - už jsou moc velké a v růstu by jim bránily sousední pruty v klastru. Z prutů je strhnou, roztřídí podle velikosti, oddělí ty, které rostou na sobě. Podlouhlé ústřice zkracují. Zaklepají na ně - zvířátko se stáhne, a oni mu nožem uříznou ulitu. - Dlouhé ústřice totiž mají horší chuť. Ústřice znovu roztřídí podle velikosti a dají je do pytlů ze síťoviny. Ústřice pořád třídí podle velikosti a přehazují je na správné místo.
Než se ústřice dostane k vám na stůl, projde celkem devětkrát rukama farmáře a trvá to 3,5 roku. Cena ústřic tady u moře byla cca 4€/kg. V kile jich je cca 12. Francouzi to jedí jako předkrm obvykle po šesti nebo dvanácti kusech. Jedí to pouze při slavnostních příležitostech (například svatbách) nebo na Vánoce. Na Štědrý den jde asi 80% veškeré produkce chovu ústřic. Chov ústřic je poměrně fyzicky náročný. Počítá se s tím, že jeden člověk na farmě se stará o 10 tun! ústřic.
Pokračování událostí na farmě
Po názorné přednášce o chovu ústřic jsme se šli podívat na bazénky, ve kterých ústřice chovají a spleť kanálů, kterými k nim přivádějí mořskou vodu. Paní průvodkyně nám ukázala některé rostliny, které v lokalitě rostou - a dala i ochutnat - jejich listy byly plné mořské vody. Potom nám ukázala ještě starou chatrč, která v minulosti (ještě než na tom místě začaly chovat ústřice), poskytovala stín před poledním sluncem "solařům". Dřív se totiž v těchto místech vyráběla sůl z mořské vody.
Pak už došlo na nejlepší - ochutnávku ústřic. Po krátké ukázce, jak se ústřice bezpečně otevírá, jsme se do toho pustili. Někteří na ústřici neměli odvahu, někteří ji nakonec sebrali :-). Ale všichni se shodli na tom, že to bylo velice zajímavé.
Á šup tam s ní... :-)
Oběd na pevnosti Chateu d' Oléron
Po farmě jsme přejeli 3km most na ostrov a šli jsme se naobědvat na pevnost Chateu d' Oléron. Každý si měl něco připravit na piknik. Každý snědl, co měl, podívali jsme se po pevnosti a jeli jsme zase dál.
Pevnost (opět obrovská) leží přímo na protějším břehu proti pevnině a měla bránit útokům z moře. Má obrovské kamenné hradby, hliněné valy, 4 obrané věže a uprostřed za hradbami byla veliká zbrojnice. I když byly pevnosti jak na pevninské tak na ostrovní části Francie, neexistovaly na začátku 19. století zbraně schopné krýt průjezd tříkilometrovou zátokou do francouzského vnitrozemí. Proto v roce 1803 Napoleon rozhodl o tom, že se postaví pevnost, která bude krýt střed zálivu - pevnost Boyard. Postavení takové pevnosti však bylo technicky velice náročné (pokoušeli se o to 1803 - 1809, ale neúspěšně). Pevnost se podařilo postavit až v letech 1859-1866, ale to už zase došlo k takovému pokroku ve zbrojním průmyslu, že bylo možné bez problémů krýt křížovou palbou z obou břehů průjezd zálivem. Nakonec tedy bylo rozhodnuto, že se pevnost Boyard bude pro svoji nepřístupnost využívat jako vězení pro zvlášť nebezpečné vězně.
Zlatý hřeb celého víkendu: pádlování na prkně
Pořád zima jak blázen. Najednou, jako mávnutím kouzelného proutku se během snad deseti minut úplně vyjasnilo. Dojeli jsme na Plage de la Rémigeasse, kde jsme měli pádlovat na prkně. Pořád jsem nechápal, že byli Francouzi v té zimě tak klidní. Ukázalo se, že měli zajištěné celotělové neoprény, takže zkrátka pohoda. Rozdělili jsme se na dvě skupiny po patnácti a šli na to. Vřele doporučuji si prohlédnout fotky - tohle se slovy nedá vyjádřit. Snad jen malá upoutávka: na prkně se stojí - a když přijde vlna zezadu... :-)
Prohlídka francouzského lesa Les Sorties de la Renarde (Liščí výběhy)
Francouzi nám připravili prohlídku tamního lesa s ochránci přírody. Nikdo nevěděl, co od toho má čekat. Bohužel se to ukázalo jako naprostá katastrofa. Chtěli nám ukázat srnky, divočáky a lišky. Měli jsme chodit potichoučku lesem, nešlapat na klacíky a mlčet. Před každou křižovatkou zastavit - průvodce opatrně nakoukl, jestli tam není nějaká zvěř - a případně nám ji ukázal. Ze začátku jsme si mysleli, že si z nás dělají legraci, ale bohužel to byla pravda. Udržet našich deset studentů, aby se v tichosti plížili lesem a snažili se zahlédnout zvířátka, zkrátka nešlo. Nepříjemné bylo, že se to průvodců docela dotýkalo. Tohle se zkrátka nepovedlo. Pro naše studenty ale prostě srnky a divočáci žádné terno nejsou.
Z lesa jsme odjížděli v jedenáct večer, snad ještě hladovější než ta zvířátka v lesích. Jeli jsme do pizzerie, kde na nás už čekalo 30 pizz. Francouzi objednali ty, které jim nejvíce chutnají: Royal - žampiony, šunka a sýr a Quatro Formagi. Mezi čtyřmi druhy sýrů byl i kozí, který byl opravdu výborný (bohužel pouze pro nás starce :-)). Našli se i tací, kdo nejí kozí sýry ani houby - ti žebrali od řidičů rohlík s "Májkou". Spát jsme šli až kolem dvanácté.
Neděle - výlet na maják Chassiron
V neděli ráno jsme po snídani vyrazili na maják Chassiron. Vypadalo to, že bude nádherně (až se zvedne mlha). Mlha vydržela po celý výlet v Chassiron, takže jsme z majáku moc neměli. Ale aspoň tam měli cvičení hasiči, kteří slaňovali a viděli jsme romantický příboj Atlantiku. Když jsem pod útesem zahlédl dva surfaře, myslel jsem, že si dělají legraci. Nedělali!
Oběd na pláži v Boyard Ville
Obědvat jsme jeli na pláž Boyard Ville, ze které byla nádherně vidět pevnost Boyard. Tady jsme strávili tři hodinky na sluníčku dobrou baštou a plážovými zábavami. Domů jsme se vrátili o půl šesté odpoledne. Bylo to supr a děkuji francouzským studentům, že se o nás tak pěkně starají a připravují pro nás prima program.
