Francie - den 10.

Dnešní den mne pouze utvrdil v názoru, že ve Francii je krásné žít, ale pracovat bych zde nemohl. Francouzi jsou neuvěřitelně milí, počínaje zdravením se, kdy se navzájem líbají - dokonce i učitelé a žáci mezi sebou, každý musí s každým prohodit aspoň pár slov. Jejich kuchyně je naprosto úžasná (s výjimkou stále stejných a nepříliš chutných balíčků :-)). Dnes jsme šli například půl hodiny na "pěkné místo" pro piknik - nemohli jsme si jídlo sníst na parkovišti, jak by to udělal každý Čech :-). Zkrátka Francouzi si skutečně umí život užívat.

Na druhou stranu se už půl roku snažíme získat přístup k jejich měřicí stanici přes internet. Frederic říkal, že to je velký problém. Mysleli jsme si, že když to při večeři probereme s ředitelem, že jim to prostě dá za úkol a další den to bude vyřešené. Poměrně hodně nás překvapilo, když ředitel začal svoji řeč: "Ano, vím o tom. To je velký problém..." - Zkrátka na žití je Francie supr, ale pracovat bych tady fakt nechtěl.

Dnešní ráno si pro nás Francouzi připravili orientační hru po francouzském venkově. Rozdělili jsme se na čtyři skupiny a každá měla projít asi desetikilometrovou trať, na které byly rozmístěny kontroly. Týmy vyrážely v pětiminutových intervalech, aby se na trati nepotkávaly. My jsme byli v týmu s Julií. Ztratili jsme se ani ne po prvním kilometru a trasu jsme si o další kilák prodloužili. Když jsme se dostali na správné místo, naštěstí jsme potkali poslední skupinu, ke které jsme se přidali. Skončili jsme beznadějně poslední. To ale nevadí, aspoň jsme si francouzský venkov skutečně užili.

V poledne jsme si ve škole vyzvedli svačinky. Měli jsme s nimi dojít až na "pěkné místo", kde uspořádáme piknik. Všichni jsme byli už skutečně hladoví a po deseti kilometrech také docela ušlí. Nakonec jsme se na ostrova ale všichni doplazili.

Hry na ostrově

Kromě pikniku pro nás měli Francouzi připravených i několik her. Dva týmy se do sebe pustily ve fotbale. Francouzi těsně zvítězili gólem z penalty 3:2. My jsme jim to zase vrátili v druhé hře, plnění kbelíku pomocí dalšího vědra na tyčích (inspirovali se ve hře "Pevnost Boyard").

Zachránce - Jakub Slanina

Dnešek byl dnem Jakuba Slaniny. Zachránil nás hned dvakrát. Jelikož jsme nenechavci, tak jsme s tyčemi, které měly sličné francouzky připravené na hru, šermovali. No a samozřejmě jsme je zlomili. Jakub však vytáhl ze svého obrovského batohu power-tapeku, kterou jsme dali zase vše do pořádku.

Podruhé nás Jakub zachránil, když si Pepa strhl při fotbalu strup z kolene. Měl to docela hluboké a hodně to krvácelo. V Jakubově kouzelném batohu se našla i lékárnička. Zkrátka dnes to byl Jakubův den.